Šumperk - Kouty nad Desnou - Petrov nad Desnou - Sobotín

Jízdní řády

ONLINE webkamery na ŽELEZNICI DESNÁ

Povodně na Železnici Desná

Údolí říčky Desné, kudy vede železnice, bylo odpradávna postihováno povodněmi. Již v roce 1903 byla část rozestavěné trati zničena v období mezi 9. až 11. červencem, tedy téměř na den přesně s povodní, která následovala o 94 let později.

Další velkou povodní, která způsobila ohromné škody, včetně nádraží v Koutech, byla povodeň začátkem června 1921. Tehdy se v důsledku intenzivních dešťů sesunula obrovská masa lesní půdy (v rozsahu 16 hektarů) a zahradila koryto Hučivé Desné. Tím se vytvořila jakási umělá nádrž, která se posléze protrhla a obrovské množství vody se řítilo dolů, údolím Annína a přes koutecké nádraží dál.  Povodeň způsobila nesmírné škody, včetně ztráty života čtyř lidí.

Poslední velkou povodní, jež je ještě v naší paměti, byla povodeň z roku 1997. Tato povodeň způsobila ve dnech 6. až 7. července velké škody na majetku obyvatel i podnikatelů v povodí Desné, od Koutů  až po Šumperk a dále v povodí řeky Moravy po celé Moravě. Pro provoz na železniční trati Šumperk - Kouty nad Desnou to mělo katastrofální následky. Vlastní trať byla na několika místech zničena, rozmetána ( Rejhotice, Loučná nad Desnou - Kociánov, Filipová, Rapotín), byly zbořeny železniční mosty v Rejhoticích, Rapotíně, Šumperku, atd.
Vzhledem k tomu, že stavební část trati v úseku Sobotín - Petrov nad Desnou - Šumperk nebyla příliš poničena (až na most přes Desnou před vjezdem do stanice Šumperk), po opadnutí velké vody vznikly ihned úvahy o zprovoznění této části železniční trati s tím, že vložená výhybka ze souběžné trati na Uničov, by mohla nahradit zničený most.
Bohužel, i přes velkou snahu a ochotu místních zaměstnanců Českých drah a podnikatelů na této části trati, nechtělo tehdejší ministerstvo dopravy (v čele s ministrem Martinem Římanem) dát svolení alespoň k provizornímu zprovoznění dopravy. S tím se nechtěli smířit jednotliví občané i aktivistické skupiny, ale naráželi na četné legislativní překážky. Teprve po vzniku Svazku obcí údolí Desné v závěru roku 1997 se podařilo dovést úvahy o obnovení provozu ke konkrétním činům.
A tak již na jaře následujícího roku (1998) začala oprava části trati. Obnova byla svěřena firmě Stavební obnova železnic a.s. (bývalé železniční vojsko), jež měla se stavebními úpravami tratí značné zkušenosti. Již 30. dubna 1998 projel  po části trati "Železnice Desné" první slavnostní parní vlak, aby pak následující den (1.května 1998) mohla být obnovena v úseku Šumperk - Petrov nad Desnou - Sobotín pravidelná doprava. Zpočátku se jezdilo pouze kyvadlově a až k 1. změně jízdního řádu dne 19.7.1998 byl prozatímní jízdní řád změněn na definitivní. V tomto jízdním řádu jezdilo mezi Šumperkem a Sobotínem 16 párů osobních vlaků. Rozběhla se i nákladní doprava - 1 nákladní vlak denně do Sobotína tam a zpět.
Po zprovoznění první části se na druhé větvi poškozené trati (Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou) začalo taky intenzivně pracovat a tak již 1. prosince  téhož roku byla obnovena pravidelná doprava do Velkých Losin. Na zbylé, poničené, části trati v úseku Velké Losiny - Kouty nad Desnou jezdily zatím pořád autobusy. Tento úsek se podařilo zprovoznit až na jaře 1999,kdy počínaje dnem 30. května byl zahájen provoz na celé, rekonstruované trati.

Historie snad dostatečně prokázala, že tato lokální dráha má své právo na existenci v drsném jesenickém podhůří , a že železnice vždy povstala  k životu jako bájný pták Fénix z popela.

Historie železniční trati  Šumperk - Petrov nad Desnou - Sobotín  a
Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou
(dnes trať  Železnice Desná)

Jak již název napovídá, historie železniční trati v povodí říčky Desná , respektive říčky Merta, se odvíjí ve dvou důležitých meznících.
Prvním mezníkem bylo v době průmyslového rozvoje začátkem osmdesátých let 19. století vybudování tratě Zábřeh na Moravě - Šumperk - Sobotín. Z iniciativy bratří Kleinů (vlastníků významných železáren v Sobotíně) a dalších místních podnikatelů vznikl již v roce 1869 přípravný výbor budoucí akciové společnosti. Díky aktivitě tohoto výboru získala tato společnost brzy koncesi na provozování tratě Zábřeh na Moravě - Sobotín  a už v roce 1870 mohla být zahájena stavba tratě. Celá stavba byla dokončena v dalším roce a od 1. října 1871 byl zahájen pravidelný provoz na této trati o celkové délce 22,3 km.
Z dobových záznamů vyplývá, že v roce 1872 jezdily na trati Zábřeh na Moravě (Hohenstadt) - Sobotín (Zeptau) dva páry smíšených vlaků (osobní + nákladní v jednom vlaku) denně. Celková doba jízdy v celém úseku činila 1 hodinu , 32 minut, přičemž čistá jízdní doba byla jen 40 minut. (Dnes trvá jízda vlaku v tomto úseku 38 minut, čistá jízdní doba je 32 minut.)

Druhým mezníkem byla úspěšnost výstavby železniční tratě do Sobotína, která tak inspirovala i další průmyslníky a podnikatele v povodí Desné k založení akciové společnosti pro výstavbu odbočné trati Petrov nad Desnou (Petersdorf) - Kouty nad Desnou (Winkelsdorf). Po počátečních průtazích byla stavba tratě započata v roce 1903 a úsek 13,5 km dlouhý  byl dokončen již v následujícím roce.
Pravidelný provoz na této části trati Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou  byl slavnostně zahájen 12. listopadu 1904 (podle jiného pramene už 4. listopadu 1904). Vlastní provoz zajišťovalo deset železničních zaměstnanců., z čehož  byli jeden strojvedoucí se zástupcem, dva průvodčí, čtyři přednostové ve stanicích Petrov nad Desnou, Velké Losiny, Loučná nad Desnou , Kouty nad Desnou, kde byl ještě jeden pomocník (tzv. pakr) a jeden traťmistr ve stanici Loučná nad Desnou.
Z geodetického hlediska je zajímavé to, že ač se železniční stanice na konci trati jmenuje Kouty nad Desnou, stojí vlastně ještě na katastru obce Rejchartice a původně uvažovaná stanice měla stát až za soutokem říček Divoká a Hučivá Desná opodál, na skutečném území obce Kouty nad Desnou.
Další zajímavostí je historka s reálným podkladem, jak stavba trati byla ve Velkých Losinách špatně vyměřena a v důsledku toho projížděl vlak stodolou. Proto musel každý vlak před vjezdem do stodoly sklopit komín. Tato historka téměř zlidověla a vztahovaly se k ní i satirické veršovánky a pohlednice. Ve skutečnosti však je pravdou, že během dlouhé přípravy a vyměřování trasy železnice, si jistý sedlák z Velkých Losin stačil postavit na svém pozemku stodolu. Když se na to při vlastní stavbě trati přišlo, bylo už pozdě a tak se trasa musela odklonit od původně uvažované trasy. 
Mezi hlavní akcionáře trati patřili podnikatelé, kteří se zabývali těžbou a zpracováním dřeva. Z jejich iniciativy vznikla taky ojedinělá technická zajímavost, kterou byla lesní železnice. Tato malá železnička umožňovala přesun poražených stromů z nepřístupných míst dolů, do údolí. Zde se již mohly mohutné kmeny buď zpracovávat na pile v Koutech, nebo nakládat na železniční nákladní vozy k další přepravě. Vozíky, naložené dřívím se spouštěly vlastní váhou dolů, kdežto nahoru vytahovali prázdné vozíky koně. Zbytky této stavby jsou ještě dnes patrné na svahu Černé Stráně.
Po první světové válce zůstalo vlastnictví koutecké místní dráhy i nadále akciové společnosti , avšak provoz na ní již udržovaly Československé státní dráhy až do roku 1945, kdy vlastnictví dráhy přešlo do rukou státu.

V období  první Československé republiky dosahovalo personální obsazení stanic již 16 osob ( v roce 1904 bez vlakových čet jen 6 železničních zřízenců). Pozdější částečné nahrazení parních lokomotiv motorovými vozy umožnila zkrátit jízdní doby až na 33 minut v úseku mezi Petrovem a Kouty (dnes 24 minut). Zvyšoval se i počet pravidelných párů vlaků v pracovní dny. Tak např. v roce 1923 jezdilo na tomto úseku 5 párů vlaků, v roce 1938 to již bylo 7 pravidelných párů vlaků.

Závěr II. světové války se těžce podepsal na provozuschopnosti dráhy. Přesto však byl už v červnu 1945 zahájen provoz na první části trati Šumperk - Petrov nad Desnou (tehdy ještě s názvem Petrovice), pak postupně do Sobotína a do tří měsíců se jezdilo po celé trati do Koutů.

Významným mezníkem v poválečné historii dráhy v povodí horských říček Desné a Merty bylo rozhodnutí o umístění stavby přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v horních partiích masivu Jeseníků. Proto bylo v letech 1977 - 1979 vybudována vlečka -  překladiště pro přepravu hromadných substrátů, jako byl písek a štěrk, na katastru obce Loučná nad Desnou. Právě pro nutnost přepravy nákladních vozů s velkou tonáží na stavbu přehrady byla celá trať zpevněna, včetně zásadní rekonstrukce mostů. Dá se tedy říci, že v období výstavby vodního díla v letech 1978 až 1996 zažila trať své nejslavnější období.

Až do povodně v červenci roku 1997 zajišťovaly provozuschopnost železnice Československé, později jen České dráhy, státní podnik. Nepřetržité deště v období mezi 5. - 8. červencem 1997 však změnily katastrofálně podobu drážního tělesa, včetně mostů. Stav trati byl takový, že z rozhodnutí nadřízených orgánů na ministerstvu dopravy se nedoporučovala obnova trati a osobní přepravu měly do Sobotína a do Koutů plně nahradit autobusy. S tím se však nechtěli smířit ani občané, ani zástupci přepravců, kteří využívali služeb železnice k přepravě zboží. Složitou právní situaci pomohlo vyřešit v říjnu téhož roku až založení Svazku obcí údolí Desné, který tvořily obce v povodí Desné a Merty. Teprve pak se "hnuly ledy" a začaly přípravy k obnově trati.
Trať pod názvem Železnice Desná byla postupně po etapách opravena a tak mohl být zahájen pravidelný provoz na úseku Šumperk - Sobotín dne  1. května 1998 vlaků. Na dalším úseku Petrov nad Desnou - Velké Losiny se začalo jezdit už 1. prosince téhož roku  a konečně na posledním úseku Velké Losiny - Kouty nad Desnou dne 30. května 1999. I když vlastně jako první oficiální vlak na tomto posledním opraveném úseku projel slavnostní parní vlak již v pátek, dne 28.5.1999. V sobotu  byla doprava znovu nahrazena autobusy a teprve v neděli 30.5.1999 od časných ranních hodin začaly jezdit vlaky pravidelně. Současně s obnovou trati bylo postupně vybudováno celkem pět nových zastávek. Rekonstruovány byly tři zastávky. Navíc v Koutech prošla staniční budova zcela zásadní přestavbou.

Provozovatelem dráhy i dopravy byla Svazkem obcí údolí Desné vybrána firma, jež se zúčastnila obnovy tratě - Stavební obnova železnic a.s. Dne 1.10.2002 převzala provozování dopravy (vlaky) firma Connex Morava a.s., zatímco provozování dráhy (trať + organizace dopravy) převzala až na jaře následujícího roku 1.3.2005 šumperská firma SART - stavby a rekonstrukce a.s.. Vlastní provozování dopravy se od 1. května 2005 rozdělilo na dvě části: provozování osobní dopravy si ponechala společnost Connex Morava a.s., kdežto provozování nákladní dopravy přešlo na akciovou společnost České dráhy.
Po poslední povodni byla rekonstruována nejen samotná trať s mosty, ale modernizací prošlo i zabezpečovací zařízení. V železniční stanici Petrov nad Desnou bylo instalováno nové zjednodušené zabezpečovací zařízení typu TEST s elektromotorickými přestavníky

Závěrem můžeme uvést a porovnat zajímavý údaj v počtu přepravených cestujících za rok. Tak zatímco ve druhém roce provozu celé tratě v roce 1905 bylo přepraveno celkem 63 tisíc cestujících, v roce 2004 bylo přepraveno téměř tři čtvrtě milionů cestujících. Dalším zajímavým údajem pro milovníky statistik je porovnání přepravených tun v nákladní přepravě po II. světové válce ( 22 tisíc tun roku 1949 v období budování republiky) a přepravených 23 tisíc tun v roce 2004 po poslední obnově provozu.

Tento, poměrně stručný přehled historie koutecké a sobotínské trati nemůže být vyčerpávající. Zájemce o podrobnější informace odkazujeme na publikaci Zdeňka Gáby, vydanou ke 100. výročí trati Petrov nad Desnou - Kouty nad Desnou, popř. na průvodce historií obcemi Loučná nad Desnou a Kouty nad Desnou (autoři Jiří Mareček, ing. Pavel Martínek a Stanislav Hošek).

Stručná historie plastické mapy Jeseníků na nádraží Petrov nad Desnou

Říjen 2008

Tato plastická mapa Jeseníků byla zhotovena pravděpodobně kolem roku 1893 (jak tomu svědčí podpisy pravděpodobných tvůrců na konstrukčních výztuhách,ale i fragmenty dobového tisku „Bauernfreund“ z 30.září 1891).

V roce 1955 ji překreslil, tzn. že zaměnil německé názvy místopisu okolí na mapě za české názvy a pravděpodobně zakreslil i turistické stezky místní malíř – umělec pan Škaroupka.

Po povodni v roce 1997 byla poškozená trať opravena a od nového vlastníka – Svazku obcí údolí Desné trať Šumperk – Kouty nad Desnou a Petrov nad Desnou – Sobotín dostala název „Železnice Desná“.

Pod patronací nového provozovatele dráhy Železnice Desná (firmy SART – stavby a rekonstrukce a.s. se sídlem v Šumperku) byla mapa v srpnu až září 2008 rekonstruována.

Rekonstrukci provedl dlouholetý zaměstnanec na této trati pan Ladislav Havlíček, místní rodák. V rámci rekonstrukce byly oživeny barvy. Turistické stezky, včetně názvů, byly obnoveny dle stavu z roku 1955.

Pro dokreslení doby, ve které byla tato mapa rekonstruována, jsou v zatavené složce přiloženy jak dochované zbytky původních novin, tak i tiskoviny z dnešní doby.

Našim potomkům přejeme, aby odkaz našich předků, kteří vybudovali tuto nádhernou a potřebnou trať, mohli dále rozvíjet ke spokojenosti našich spoluobčanů.

V Petrově nad Desnou, dne 3.10.2008.

Havlíček Ladislav,
realizace projektu „Rekonstrukce plastické mapy“

Fotogalerie